Tak mám za sebou svoje první focení svatby. Myslím, že to dopadlo celkem dobře a nakonec i svatebčani byli spokojení. Někdy začátkem roku jsem se rozhodl, že jako dobrý vstup do světa komerční fotografie bude focení svateb a pak se uvidí. Teda původní záměr je věnovat se focení dětí v přirozeném (rozuměj neateliérovém) prostředí, nicméně tento typ fotografií u nás není zatím tak populární možná i proto, že si ho každý druhý nafotí sám doma (nebo si to aspoň myslí). Hned jako druhý nápad bylo focení svateb. Je možné ho skloubit s jinou prací a tak není nutné jít hned naostro do fotografických vod, ale člověk si může nechat jakousi jistotu předchozího zaměstnání. Rozkouknul jsem se kolem sebe a našel pár lidí, kteří měli v úmyslu se brát. Po vytřídění těch, co se brali ve všední dny, až po ty, co se brali daleko od místa, kde se vyskytuji, mi zbyl jeden kamarád, se kterým jsem se domluvil, že mě nechá na svojí svatbě fotit a hned mi oznámil, že tam nebude žádný další oficiální fotograf, jinými slovy bude to vše na mě. Trochu mě tím zarazil, ale říkal jsem si, že mu o fotky asi tak nejde a doufal, že mě pak nevěsta neumlátí kyticí. Pro klid mi jen prozradil, že mezi hosty bude člověk, který se focením svateb zabývá a že bude taky fotit. Takže jsem se začal připravovat. Blogy svatebních fotografů sleduji již delší dobu takže inspirace bylo víc než dost. Zajel jsem se podívat na místo focení. Bohužel se mi nepodařilo dostat do obřadní místnosti. Pár testovacích snímků předem by rozhodně prospělo. Vybral jsem místo na skupinové foto a pobavil se s kamarádem, jestli by nechtěli uskutečnit neformální focení pár týdnů před svatbou (nechtěli) a co by si tak představovali. Zároveň v té době začali snad ve všech českých časopisech o focení vycházet články i celá čísla na téma focení svateb. Všechno jsem to nakoupil, nic moc nového se nedověděl, ale aspoň měl pocit, že jsem pro zdárný průběh focení udělal vše , co jsem mohl. Ještě jsem si objednal odraznou desku od Lastolitu, o které jsem tu také psal a která nakonec zvládla dorazit do svatby, byť objednána dva měsíce před ní. Týden před svatbou jsem nabil všechny baterie, a že jich bylo, a zprovoznil záložní tělo. Zkoušel jsem se dostat na focení příprav (takové to focení svatebních šatů, nevěsty u kadeřnice, zdobení aut, popíjející ženich, předsvatební shon), což se mi bohužel nepovedlo a docela mě to i mrzelo, protože tuhle část svatebního dne považuji za jednu z fotograficky nejzajímavějších a navíc jako fotograf mám možnost se seznámit s lidmi (a oni se mnou), zjistit, kdo je čí maminka, svědek, apod. No, takže jsem nakonec skončil před úřadem a čekal až svatba dorazí, pričemž jsem ze všech lidí znal akorát ženicha a nevěstu jsem jen párkrát zahlédl.
Celou dobu jsem vymýšlel, kterýžeto objektiv bude nejvhodnější. Nakonec jsem si na příjezd svatebčanů v pomatení smyslů nachystal dvě těla, jedno s teleobjektivem a druhé s 24-70, což jak jsem se dočetl je vyhlášený svatební objektiv (o čemž jsem nebyl příliš přesvědčen).
Svatba dorazila s mírným zpožděním, což mělo za následek lehkou nervozitu, na kterou jsem byl ihned upozorněn oním svatby fotícím hostem. Tato kolegyně v podstatě okamžitě převzala velení, co se focení týče a za to jsem byl jen rád, protože nervózní fotograf nervózním svatebčanům na klidu nepřidá. Rozhodně to, že jsem ty lidi viděl poprvé mi mnoho klidu taky nepřineslo. Obřadní síň byla naštěstí v podstatě normální místnost s nízkým stropem, čili vše bylo celkem v klidu, co se týká nasvícení bleskem. Dalo se fotit normálním odrazem o strop.
Obřad proběhl bez větších problémů, jen ke konci jsem začal zjišťovat, že mi z nějakého neznámého důvodu dochází baterie v blesku. Tady bych chtěl zmínit, že do svých dvou blesků mám celkem čtyři sady baterií a zajímavé je, že jedna z nich vždy podá slabší výkon. Všechny sady jsou označené a pokaždé je to jiná sada. No nezbývalo, než ve vhodné chvíli rychle vyměnit jeden blesk za druhý (ještě, že mám dva, přehazovat baterky klepajícíma se rukama by se mi opravdu nechtělo) a jelo se dál. Tyhlety situace mě jen utvrzují v potřebě nákupu battery packu pro blesk (pokud nevíte, tak Canon ke svým bleskům umožňuje za poměrně nekřesťanský peníz doukoupit externí battery pack CP-E4 na osm baterií, který si dáte třeba za opasek. Nabíjení blesku je pak prý ultra rychlé, navíc to vypadá, že je možné kombinovat ho s baterkama přímo v blesku, čili získáte i jakousi rezervu na posledních 500 snímků :) ).
Takže obřad byl za námi, já se trochu uklidnil a šlo se na skupinové foto. To proběhlo též bez problémů jen možná trochu moc rychle, protože následně jsme na hostinu dorazili o hodinu dříve, a proto jsme portréty ženicha s nevěstou nafotili ihned a ne až po hostině, jak bylo původně plánováno.
Část domácí přípravy jsem věnoval i studiu pozic, do kterých bych mohl ženicha s nevěstou postavit, ale přesto v první chvíli jsem opět znervózněl a ztuhl, z čehož mě opět vyvedla zkušenější kolegyně. Rychle převzala kormidlo a já aspoň viděl, jak to má vypadat. Nachystala se odrazná deska, vystřídalo pár pozic a bylo hotovo. Sám jsem jich pár přidal a hlavně získal velmi cennou zkušenost. Odraznou desku jsme používali zlatou, což se mi ve výsledku příliš nelíbilo a jen jsem se utvrdil ve správnosti koupě bílo-stříbrné varianty. Maximálně bych byl ochotný ještě zaexperimentovat s variantou jménem zlatý oheň, což je proužek zlaté a proužek stříbrné případně bílé. Nicméně je to čistě osobní dojem, záleží kterou operaci pak provádíte raději, jestli přidávání žluté či její odebíraní.
Následovala hostina v poměrně tmavé místnosti, kde jsem se snažil zprovoznit focení pomocí dvou blesku z nichž jeden byl na stojanu za deštníkem. Zde se potvrdilo, že Canon opravdu nemá radiový přenos signálu, jak se mi snažil jeden prodejce namluvit, takže deštník musel dolů a blýskalo se o strop. Ideální to nebylo a všechny fotky s trochou prostoru končili tmavé. Opět jsem se jen utvrdil v potřebě nákupu Pocketwizard řešení. Dále se již nic fotograficky zajímavého nestalo a někdy navečer jsem po celodenním focení vyrazil domů.
Doma jsem se probral výsledkem a byl docela spokojen. Celkem nafoceno 1079 fotek z nichž přes 600 bylo použitelných. Nakonec jsem udělal konečný výběr kolem 100 fotek a k sobě na web si dal 18 kousků na referenci.
Abych to shrnul, tak opět se mi potvrdilo, že čtením na webu a v knížkách se člověk mnoho nenaučí a důležitá je praxe. Zpětně jsem velmi rád, že jsem nešel na svatbu hned jako hlavní fotograf a ještě víc, že jsem to na poprvé dělal zadarmo. Přesto si myslím, že výsledek dopadl velmi dobře. Nakonec bych chtěl ještě poděkovat oné zkušenější dobré duši, že mě provedla mojí první svatbou. Linky:
